Misery
Tak trochu KoRní pohoda.
nikopol | Různé | 29.02.2008, 21:24:00 | Komentáře (0)
Drink & Zevl
aneb Každá parta má svý motto
Touhle dobou obvykle únor končí, ale tak my si letos klidně ještě počkáme. Po dnešním úspěšném dni ve školních škamnách, kdy jsem nakreslil v Corelu delfína a pak se relativně dobře naobědval, jsem stačil ztratit a opět nalézt telefon a taky posedět s kámošema v kaféčku. Zde proběhl upload videa z kamery do notebooku a porod to byl solidní. Orbith, náš dvorní videorekordér, proklel windows Vista do hlouby registru a Duke měl co dělat, aby uchránil svůj drahocenný computer před násilnou smrtí. Když emoce vychladly a technika zůstala ponechána svému osudu, rozhořela se intelektuální debata. Její obsah byl natolik šokující, že ostatní hosté raději odcházeli a servírka se našemu stolu vyhýbala. Ale nakonec se nám podařilo vnutit jí své peníze a odešli jsme také. Stávají se z nás kavárenští povaleči, všímáme si toho a máme z toho radost. Upřímnou.
nikopol | Nikopolův svět | 28.02.2008, 16:30:00 | Komentáře (3)
Mé druhé já
Někdy naláká na film jen plakát. A tohle je jeden z nich. Pohled Jodie Fosterové, v tom to je...
nikopol | Filmové zákoutí | 26.02.2008, 15:26:00 | Komentáře (0)
Cesta na KoRn a zpět
V úterý nastal den D. Nebo spíš K. Jelo se na KoRn do Ostravy a zážitků bylo opravdu dost.
Fox se stavil kolem půl jedné a vyrazili jsme směr Havlíčkův Brod, kde na nás čekali další členové výpravy – Jiřina, bubeník z Pop-Porn, a jedna skalní fanynka Marilyna Mansona. Tím byla sestava kompletní a jelo se do Jihlavy, kde bylo domluvené setkání s druhou partou, kterou transportoval Swidr (křiklounek z Pork Sody). Vše proběhlo podle plánu a po malém občerstvení na benzínce jsme se vydali do Ostravy. Cesta ubíhala rychle, Fox kličkoval mezi kamiony se zručností jemu vlastní a držel se Swidra jako klíště. Poslouchali jsme hudbu, která hladí po duši jako ocelový kartáč (Walls of Jericho jsou toho největším důkazem, jejich zpěvačka má opravdu líbezný hlas dělníka z pily) a cesta příjemně ubíhala. Když už jsme se blížili k cíli, přišla Foxova chvíle – konečně předjel Swidra. Radost nám zkazilo jen to, že Swidr sjížděl z dálnice a my měli taky… Ale i přes tyhle peripetie jsme nakonec stanuli před svatostánkem sportu, ostravskou ČEZ arénou.
Atmosféra v aréně byla skvělá, lidí mraky a místo jsem si urval taky parádní. V sedm vylezla první předkapela – Deathstars. Bylo to něco hroznýho, zpěvák zručně napodoboval pohyby Jacka Sparrowa a bez playbacku by zřejmě nezahráli ani jeden song. Zato Flyleaf předvedli kus muzikantského umu, i když publikum do varu nepřivedli. Netrpělivě jsme čekali na hvězdy večera. Dočkali jsme se v devět a nástup to byl razantní – song Right Now pohltil arénu neuvěřitelným způsobem. První reakcí byl řev, pak se zdvihl les mobilních telefonů a v další vteřině se začalo skákat. A v podobném duchu se nesl celý koncert, jedna pecka střídala druhou, Jonathan naprosto senzačně komunikoval s publikem a zahrál i na dudy, za což si vysloužil bouřlivé ovace celé arény. Na pódiu strávili KoRn celé dvě hodiny, ale i tak je na konci nikdo nechtěl nechat odejít. Měli naštěstí připravenej skvělej nášup, takže bylo loučení o trochu snazší. Odcházel jsem s úžasnym pocitem. Nemohl jsem mluvit, všechno mě bolelo… Ale ten pocit… nepopsatelný. Fox, mistr kontrabandu, pronesl do arény foťák, takže když budou nějaké povedené fotky, určitě se podělím.
Teď už na nás čekala jen úmorná cesta domů. Fox se měl držet Swidrova stříbrnýho kombíku 406, ale jak jsem po čase zjistil, sledoval stříbrnou oktávii… Když jsem ho na omyl upozornil, bylo už pozdě. Swidr v prachu a my bloumali městem. Ale zdárně jsme se vymotali ven a brzy našli i dálnici. Na ní jsem rychle usnul, i když jsem měl původně Foxe rozptylovat čilou konverzací. Občas jsem se sice vzbudil a něco plácnul, ale má víčka byla příliš těžká, takže to na dlouhé debaty nebylo. Byla noc, byla mlha, ale Fox nás dovezl všechny v pořádku domů, za což mu patří velký dík. Do postele jsem se dostal ve čtyři ráno a hned jsem usnul. Bylo to prostě skvělý. Zazdil jsem dva dny školy, zadlužil se, ale jel bych zas.
nikopol | Nikopolův svět | 21.02.2008, 14:15:00 | Komentáře (0)
KoЯn už se blíží!
Už příští úterý vypukne v ČEZ aréně v Ostravě koncert týhle partičky. Nemůžu se dočkat. Velký dík patří Foxovi, který organizuje cestu a pomohl mi finanční injekcí. Příští týden po návratu ho ještě svatořečím :)
nikopol | Různé | 12.02.2008, 13:59:00 | Komentáře (0)
Půlnoční vzpomínání
Zase nemůžu spát. Zírání do tmy mně začalo vadit, tak jsem rozsvítil. Rozhlédl jsem se po pokoji a ani nevím, co mě to napadlo, vytáhl jsem třetí šuplík psacího stolu. Ten šuplík, do kterého věci jen dám a dlouho je pak nevyndám. Některé z nich jsem neměl v ruce roky. Ve žlutých deskách na mě kouká kurs programování v QBasicu, tištěný na skládaném papíře jehličkovou tiskárnou. Vezmu ho a nostalgicky prolistuju. Jak už je to dlouho, co jsem chodil na ten kurz? 8 let? Tenkrát jsme ještě ani neměli doma počítač… Odkládám příručku stranou a koukám na tu spoustu dalších věcí… Sluneční brýle, kterým chybí jedno sklo, stará průkazka na pardubickou MHD, veselé třídní foto z elektra, kde mi vlajka zakrývá hlavu, starý sešit s poznámkami, zapalovač… Jsou to krámy, ale každá ta věc má svou historii. Pojí se s nimi nějaký příběh. Vzpomínky blednou, teprve teď si uvědomuju jak moc, a tyhle předměty jim zas dokážou vrátit barvu. Je to zvláštní. Vím, že to všechno jednoho dne vyhodím, ale teď si to nějak nedovedu představit.
nikopol | Nikopolův svět | 11.02.2008, 0:47:00 | Komentáře (1)
Sumář prvního týdne
Rezidentní zlo, Středozem a akvaristika.
Zkoušky jsou pryč, volno bohužel taky, a tak zas back to school. A jaké to tam je? No děsivé. Všichni ti mátožní lidé se plouží po chodbách, někteří se shlukují do menších či větších skupinek, postávají před učebnami, pozorují jiné mátohy a živě (jakkoliv je to jen možné) debatují o věcech, jejichž smysl mi zřejmě uniká. Rovněž návrat do „Společenstva prstenu“ je jakýmsi výletem mimo realitu všedních dnů. Společenstvo, jak jsem se dozvěděl z důvěryhodných zdrojů blízkých Gandalfovi, totiž řeší vztahy. Teda vztah. Asi můj. No přeju jim to, večery jsou dlouhé a Mordor zatím daleko.
Faktem ovšem zůstává, že můj duševní stav se nachází vysoko v kladné části stupnice, a nepokazí ho snad ani návštěva u krále bramborových lidí. Sice mi připadá, že lidi v okolí vidím jako přes sklo akvária, ale to je jedině dobře. Můžu si tak vybírat, koho pustit blíž a koho nechat v akvárku :)
nikopol | Nikopolův svět | 7.02.2008, 16:48:00 | Komentáře (0)
Kradu a nestydím se za to!
Jsem zloděj času, únosce okamžiků. Beru každou vteřinu a pořád nemám dost. Je to nenasytnost, je to romantika, je to vzrušení. Myslím jen na to, až půjdu zase krást. Nepřestanu, je to jako droga, chci víc a víc. Někdy stačí letmý dotyk uprostřed anonymního davu, čas se zastaví a všechno se soustředí do toho zlomku sekundy, každej pór kůže to vnímá. Víme to jen my dva, všichni ostatní o ten okamžik přišli. Jen zestárli. Je to chemie, elektrická bouře v mozku…
nikopol | Nikopolův svět | 5.02.2008, 20:28:00 | Komentáře (0)