Nedostatek v konzumní společnosti?
Vyrazil jsem dnes na nákup bot. Pro své nohy chci samozřejmě to nejlepší a taky bych byl nerad, kdyby se mi po dvou setech ve squashi boty rozpadly. Ovšem dnes nestačí mít jen peníze, chce to neskutečné štěstí.
A to jsem neměl. Velikost 46 v tomhle kraji prostě není, nebo tu běhá kvantum lidí s podobnými proporcemi jako já. Tak či onak, jsem bez bot a bez nálady. Ani stupidní potítko neměli. Takže mě nejspíš čeká cesta do nějakého gigaměsta, kde najdu šestihektarový ultrasport, ve kterém mi možná nabídnou alespoň jeden pár a třeba seženu i to potítko. Vážně je 21. století?
nikopol | Nikopolův svět | 15.09.2007, 12:14:00 | Komentáře (0)
Nepochopený intelektuál hledá chápající intelektuálku
značka: Brýle nejsou nutností
Tak, tím bych vyřídil seznamku a můžu přejít rovnou k aktuálnímu dění. Dnešek se nesl ve znamení třeskuté zimy, tropického vedra a monzunového deště. I když těch symbolů bych v něm našel jistě daleko více, a ne všechny by byly striktně přírodního charakteru.
Ráno bylo ošklivé. Ráno bylo zlé. A ani bych moc nepřeháněl, kdybych řekl, že ráno bylo šílené. Pohled na budík jsem provázel zbožným přáním o časový posun, alespoň na úroveň New Yorku. Nesplnilo se. Pohled na venkovní teploměr mě vyděsil, rtuť se snad někam schovala, protože na snesitelných pětadvaceti stupních jsem ji nenašel. Nepomohlo ani zahřívání dechem. Kdybych nemusel ven, možná by mi to ani nevadilo. Ale musel jsem. Nesnáším tuhle lezavinu, už aby napadl sníh.
Druhý extrém se dostavil záhy. Sešli jsme se všichni svorně v přednáškové aule, načež teplota v ní rázem překonala snad o čtyřicet stupňů tu venkovní. Naštěstí se náš kolektiv v tu chvíli skládal v drtivé většině z dívek, takže tam smrděla jen naše šestka informatiků. Když už se můj přehřátý organismus chystal následovat ekonomikou postižený mozek do věčných lovišť, ozvalo se z reproduktoru praskání, oznamující konec přednášky. Tomu říkám načasování. Vážně jsem si připadal, jako by mi Rimmer promítal diapozitivy z dovolené po naftových plošinách.
Korunu všemu nasadila cesta domů. Nedokážu pochopit, proč k cestě dlouhé třicet kilometrů potřebujete čtyři hodiny života. Jasně, nebydlím v žádné metropoli, ale ty úchylný pochody dopravců prostě nechápu. A k tomu lilo. Takže čekám, co si pro mě přijde. Už šetřím mince pro Chárona…
nikopol | Nikopolův svět | 5.09.2007, 21:44:00 | Komentáře (0)